Jak vznikl parašutismus jako sportovní odvětví
Prvotní náznaky určitých pokusů o parašutismus sahají dokonce až do 12. století. A to konkrétně do Číny. Právě tam se objevovali dvorní šašci, kteří veřejnost bavili seskoky pod dvěma deštníky. Číňané také zkoušeli velké zaoblené plochy ke zmírnění pádu. Za skutečného otce padáku, bez kterého by však parašutismus nemohl vzniknout, bývá považován muž, jehož jméno dobře známe, byť z poněkud odlišného kontextu. Na podkladě výše uvedených záznamů se následně proslulý umělec, vynálezce a konstruktér Leonardo da Vinci pokusil o realizovat první výpočty a nákresy padáku s dřevěnou konstrukcí. Už tehdy stanovil, že použije-li člověk velký kus pogumované látky, kterou napne na dřevěnou konstrukci ve tvaru pyramidy s výškou 11 m, a všechna ramena budou dlouhá 7 m, tak může bezpečně skočit z jakékoli výšky.
Jaká je moderní historie parašutismu
Moderní historii tohoto sportovního odvětví máme v dalším období již zmapovanou přesně. Dalšími pokračovateli, kteří pracovali na rozvoji této myšlenky, se stal matematik Fausto Veranzino a fyzik fyzik Louis Sebastien Lenormand. Francouz Jean Pierre Blanchard navázal na objevy svých předchůdců, prvotně ovšem experimentoval se zvířaty, která shazoval v košíku s padákem. Když tyto experimenty uznal za adekvátně bezpečné, realizoval sám skok demonstrační. Historické prameny mu dnes jako nejvýraznější úspěch připisují seskok z výšky asi 2 500 metrů. První zdokumentovaný parašutistický seskok a to z balónu byl zaznamenán v roce 1797. Realizoval ho Francouz André-Jacques Garnerin. Jeho padák nedisponoval žádnou pevnou kostrou, v průměru měřil 7 metrů a šlo přímo o vynález francouzského odvážlivce.
Vzduchoplavba pomohla rozvoji parašutismu
Lety balónem následně ještě více podnítily další rozvoj padáků. Tehdy se nicméně jednalo o praktický požadavek, nadto zachraňující životy: Objevily se první padáky, jejichž úkolem bylo zabrzdit volný pád a přispět tak k záchraně životů. Není příliš divu, že nároky na technické provedení se rychle zvyšovaly. První muž, který se odvážil seskočit z letadla byl Američan Grant Morton, kterému se to podařilo v roce 1911. Významný rozvoj následně tato aktivita zaznamenala poměrně pochopitelně v éře obou světových válek. Kořeny sportovního parašutismu pak konkrétně spadají do období 30. let 20. století.
Jakým způsobem se můžete parašutismu začít věnovat
Sportovní parašutismus tak už dnes nezachraňuje životy, ale „nadšencům“ nabízí adrenalinový zážitek při pádu v rychlosti až 300 km/h. Volný pád si může zájemce o tento prožitek užívat dokonce až minutu. Skáče se z výšky až 4 000 m. Jak na to?
Pravděpodobně nejsnazší cestou, jak si tuto aktivitu vyzkoušet, je zvolit tzv. tandemový seskok. Při něm je pasažér připoután speciálním postrojem ke zkušenému parašutistovi. Seskok může vyzkoušet prakticky každý dospělý jedinec, který k tomu nemá zdravotní omezení. Jasnou kontraindikaci představuje epilepsie a srdeční choroby. V rámci skoků pro širší veřejnost je možné dokonce tandemový seskok povolit dětem. A to od věku od 8 let po udělení souhlasu zákonného zástupce.
Chci skákat sám!
Kdo chce skákat sám, musí být k tomuto adekvátně způsobilý. To znamená, že se jedná o budoucího parašutistu, který nejprve absolvuje parašutistický výcvik v rámci kterého lze zažít první samostatné seskoky. Více o parašutistických kurzech
V Česku v současné době převažují dvě metody:
- Základní parašutistický výcvik
- AFF výcvik volným pádem
Mimo to se můžete rovněž setkat s:
- Pokročilý parašutistický výcvik
- IAFF výcvik volným pádem
Jaké disciplíny nabízí parašutismus
Parašutismus není pouze jeden! Tvořen je dvěma velkými okruhy různých aktivit. První skupina vychází ze samotného vývoje parašutismu a jedná se o klasické parašutistické disciplíny. Sem především patří přesnost přistání a individuální akrobacie. Později se do této kategorie začlenila též skupinová akrobacie. Ani parašutismus však samozřejmě neminul další vývoj. Ten je dán technologickým pokrokem a jednoduše také i chutí samotných aktérů dále tento sport posouvat. Jde o disciplíny odehrávající se za volného pádu a obdobu disciplíny přesnost přistání, ke které se používají velmi malé a výkonné padáky.
Nejvýznamnější český parašutista
O zahraničních průkopnících tohoto sportu již řeč byla. Jednou z nejvýznamnějších osobností českého parašutismu se stal Jaroslav Jehlička, lidmi z oboru považován za doslova ikonu. Původně pracoval jako strojní zámečník v závodě Transporta. Zde vydržel až do roku 1949. V této době se v československé poválečné armádě začalo formovat výsadkové vojsko a parašutismus. A právě ten Jaroslava Jehličku Zlákal. Od roku 1954 se účastnil 6 mistrovství světa a celkem 13 mezinárodních soutěží, kde získal jak tituly mistra světa, tak i bezpočet medailových umístění. Stal se také držitelem domácích i světových rekordů. Dosud v platnosti je jeho absolutní světový rekord na přesnost přistání z výšky 2 000 metrů a ve skupinovém seskoku z 1 000 m. Dozvědět se více o Jaroslavu Jehličkovi
Nejstarší parašutisté světa i ČR
Američanka Dorothy Hoffner drží světový rekord, a to ten oficiální. Podařilo se jí překonat dosavadní zápis v Guinnessově knize rekordů. Tato energická dáma se odvážila seskokem padákem z výšky 4 100 metrů. To samo o sobě by ještě nebylo až tak výjimečné, kdyby nebylo toho, že Dorothy bylo v době seskoku už 104 let. I v Česku máme dostatečně aktivní seniory, kteří volí raději adrenalinovější zážitky. Za nejstaršího českého parašutistu je považován Pavel Höchsmann, podle záznamů v České databance rekordů. Už v roce 1953 spoluzaložil paraoddíl v Mohelnici a uspořádal letecký den. Jeho další činnost v oddíle byla však zakázána rozhodnutím StB, a tak se k parašutismu mohl vrátit až po více než půl století. Číst více o nejstarších parašutistech
Použité zdroje:
is.muni.cz/th/uf3u8/Bakalarska_prace.pdf