Většina adrenalinových sportů si prošla určitým vývojem, než byla vůbec takto označena a jedná se tak o určitou zkušenost historického rázu. Typicky lze tento vývoj ilustrovat u bungee jumpingu, kde se s jeho vznikem pojí legenda o ženě, která chtěla utéct před svým zlým manželem. Vyšplhala tak na strom, kde si uvázala kolem kotníku liánu. Když ji dostihl, skočila dolů. Přežila na rozdíl od muže právě díky liáně. Časem se z této legendy zformoval rituál, jímž si místní obyvatelé chtěli zajistit dobrou úrodu. Jejich obyčej byl následně zaznamenán expedicí National Geografic v roce 1950. A odtud už byl jen krok k tomu, aby tuto myšlenku převzal v roce 1979 Klub nebezpečných sportů z Oxfordské univerzity ve Velké Británii. Více o historii bungee jumpingu
Proč inklinujeme k adrenalinovým sportům
Na extrémní sporty a adrenalinové aktivity nahlížíme dvojí optikou: Ti, kteří se jich účastní, bývají obdivováni pro svou odvahu, ale také kritizováni jako hazardéři. Někteří se takového zážitku obávají a nikdy by jej nepodstoupili. Další ale ví, že překonat sebe sama, byť určité obavy pociťujeme, za to stojí. Proč vlastně?
Lidé, kteří inklinují k podobným aktivitám, mají v sobě silně zakořeněnou temperamentovou složku, jíž označujeme anglickým termínem „novelty seeking“. Česky by se dala popsat jako „hledání nového“. Tito jedinci, jednoduše řečeno, vyhledávají nové zážitky a jsou ochotni kvůli nim podstoupit i určitou míru rizika. Ta přitom rozhodně není tak výrazná, jak by se mohlo zdát. U celé řady sportů dochází k nehodám primárně chybou lidského faktoru. Například u tandemových seskoků se udává statisticky přibližně 1 poranění na 700 seskoků viz. Statistiky úrazů při seskoků padákem.
Opominout nemůžeme ani fakt, že prosty rizika v zásadě nejsou ani běžné sporty, jako je fotbal, lyžování nebo snowboarding. I při nich dochází k úrazům, které mohou mít navíc fatální následky. Počet úmrtí při lyžování je průměrně 2,07 na milion lidí. U cyklistiky je to 29,4 úmrtí a u plavání dokonce 72,7 úmrtí. Podstupování rizika navíc není samoúčelné. Adrenalinové sporty nám mohou pomoci rozvinout dovednosti, které jednoznačně můžeme využít následně i v běžném životě. Mezi takové se řadí například cílevědomost, odhodlání, schopnost pracovat v týmu, síla motivace, ale i odolnost vůči frustraci a pokora.
K čemu dochází v organismu při extrémních sportech
Co se vlastně děje s naším tělem v okamžiku, kdy například skáčeme na laně při bungee jumpingu nebo se řítíme po divoké řece? Částečně nám to může napovědět už označení „adrenalinové“ sporty. Souvisí totiž s produkcí adrenalinu. Adrenalin (epinefrin), je hormon vyměšovaný dření nadledvin, z níž se uvolňuje do krevního oběhu. Připravuje organismus na výkon, jde o základní hormon stresové reakce „útok nebo útěk“, též nazývané reakce poplachová. Společně s kortizolem při stresové zátěži udržuje organismus při životě. Proč vědomě působíme svému tělu stres?
Na adrenalin reagují rovněž mozkové oblasti odměny, kde je nervovým přenašečem dopamin. To je organická chemická látka ze skupiny katecholaminů. Vzniká v mozku. Reakce zmíněného centra odměny primárně vyvolává pocity spokojenosti a úspěchu. Uleví se nám tedy, že vše dobře dopadlo. Toužíme tak hlavně po těchto pocitech. Adrenalin, který je vyplaven do krve, navíc ovlivňuje produkci jiného hormonu, který se nazývá endorfin. Ten vzniká v mozku a ve slinivce. Tato látka bývá také nazývána hormonem štěstí.
Ona stresová zátěž je navíc hluboce zakořeněným mechanismem souvisejícím s evolučním vývojem. Naši předkové totiž byli ve stresu mnohem výrazněji než my. Museli se jednoduše intenzivněji poprat o holé přežití. Mozek je tak na tyto situace „naprogramován“ a nemá-li je, nudí se a snaží se je získat jinak. Na adrenalinových zážitcích se můžeme stát dokonce závislými. A někteří lidé je vyhledávají podle psychologů dokonce i jako určitou formu autoterapie deprese. A nemusejí si to přitom dokonce ani uvědomovat.
Adrenalinové sporty nás spojují s přírodou
Důležitou součástí většiny adrenalinových sportů je příroda. Samota, klid a únik z rušné civilizace může být pro řadu lidí důvodem, proč se vydat zlézat hory nebo sjíždět rozbouřenou řeku. Kouzlo dosud neporušené přírody je silným lákadlem. Jen těžko při určité organizovanosti adrenalinových sportů můžeme očekávat samotu absolutní. Nicméně prožití chvil samoty a svobody a spojení s přírodou, ať už se jedná o výhledy z vysokých kopců nebo naopak ponoření se hluboko pod mořskou hladinu je tím, co milovníky těchto prožitků také láká. Člověk bojuje za těchto okolností především sám se sebou a s okolními podmínkami.
A co přitahuje k adrenalinovým sportům právě Vás? Možná je to touha překonat vlastní limity, pocit svobody nebo intenzivní soustředění na přítomný okamžik. Ať už je důvod jakýkoliv, stojí za to si na tuto otázku upřímně odpovědět – možná tak objevíte něco nového nejen o těchto zážitcích, ale hlavně sami o sobě.
Psychologie adrenalinových sportů: Co nás k nim přitahuje – použité zdroje:
Použitými zdroji byly závěrečné práce – theses.cz/id/nmwiwr/MgrDP_Kupk.txt a theses.cz/id/vxo9ta/Adolescentn_mlde_ve_vztahu_k_adrenalinovm_sportm.pdf